Vikingská armáda

(článek je založen na překladu http://www.regia.org/warfare/viking3.htm)

V raném vikingském období byl základem armády hird, muži, kteří svému vůdci odpřísáhli věrnost. Mnozí byli vesničany přilákanými odvahou a štědrostí velitele, ale část z nich byli profesionální válečníci toužící po co největší odměně. V době míru působili jako pánovi zástupci, tvořili poselstva nebo vybírali daně. V době války pak tvořili jádro celé armády. Pán také mohl na svých držbách vyžadovat lodě a posádku.

Zem byla dělena do jednotek (hafen), z nichž každá byla ceněna na jednu marku1 zlata, tedy ceny za kterou bylo možné pořídit a vybavit loď. Takové plavidlo mělo posádku o 40-60 mužích, z nichž každý byl vyzbrojen kopím, štítem a helmou. Navíc byla na jednu loď požadována jedna kroužková košile a na každých 6 lavic luk se šípy. To se samozřejmě mohlo v jednotlivých dobách a zemích lišit, nicméně tyto hodnoty činily dobrý standart. U lithsmen (elitních námořníků) se na palubě se očekával větší podíl kroužkových košil, takže údaj o jediné košili na loď je nepravděpodobný. Podobný systém byl zřejmě používán i v Danelaw, kde bylo velké množství malých vlastníků půdy (bondi) – odkaz pozemkové anglosaské Anglie. Stejně jako Anglosasové, mohli mít místní Dánové podobný systém kolování služeb, aby zabránili přílišnému zatížení svých usedlostí, ačkoli stejně jako u fyrdu, mohla i jejich armáda obsahovat mnoho poloprofesionálů.

11. století znamenalo výrazný posun k profesionální armádě, jehož počátek leží v bojích Svena a Knuta v Anglii. V roce 1012 se například od Svenovy flotily oddělilo 45 lodí, která pak uzavřely s Athelredem smlouvu o ochraně země proti nepřátelům. Později zase po rozpuštění hir?u vydržoval Knut stálou posádku pro 40 lodí. Jejich posádku tvořili profesionálové nazývaní lithsmen, kteří byli zcela odlišní od jinak povinností vydržovaných posádek lodí.

Podobně vytvořil Knut i thingemannalith či tinglith, více známý pod anglickým pojmem húskerl. Tito muži nebyli placeni králem samotným ale daněmi a poplatky, obvykle vyplácenými městy a opevněnými sídly (burhs) nebo-li místy o malé ploše, která však soustředila poměrně velké bohatství.

Ve vikingských armádách prakticky neexistovala nějaká formální organizační struktura. Nováčkovi na lodi se říkalo dreng, zatímco jeho zkušenějšímu kolegovi thegn. V této době existovali jen dvě speciálně pojmenované funkce – merkismathr, nosič standarty (což byla velmi čestná role, neboť o mnohých standartách se říkalo, že jsou magické) a stallari, velitel a králův zástupce na bojišti.

V 11. století měli vikingští králové zřejmě družiny o zhruba devadesáti mužích (vyjma služebníků a stoupenců). Ti pak byli rozděleni na hirdmenn (nebo-li muže, kteří sdíleli jejich srdce) a nižší gestir (což lze přeložit jako hosté). Gestir měli svého vlastního velitele a sloužili jako forma policejního oddílu, předávali královská poselství, vykonávali jeho spravedlnost a vybírali daně. Tito muži nebyli příliš oblíbení, což se odráží i v jejich jméně – mezi mnohými nebyli příliš vítanými hosty. Hirdmenn byli naopak zvláště vybráni a dobře odměňováni. Být mezi ně vybrán bylo obrovskou poctou a znamenalo nejen uznání ostatních členů, ale i krále samotného. Tito bojovníci královi skládali slib věrnosti a sdíleli věrnost jemu i sobě navzájem. V Norsku dokonce bylo zvykem, že jeho členové se starali o staré a nemocné členy!

 

1 Marka – jednotka hmotnosti, okolo 1 kg