Archiv pro rubriku: Hanza

Karel Veliký: Povolání do armády zhruba 804-811

Následující text je ukázkou raně středověkého dopisu panovníka (Karla Velikého) svému vazalovi (opatu Fulradovi) obsahující povolání do války a k tomu přidružené povinnosti, které jako leník má.
Karlův dopis opatovi Fulradovi (804-811)

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Karel, nejjasnější, august, korunovaný Bohem, velký mírumilovný císař a také, Božím milosrdenstvím, král Franků a Lombardů, opatu Fulradovi.

Nechť je vám známo, že jsme se rozhodli tento rok ustanovit všeobecné shromáždění ve východní části Saska, na řece Bode, na místě, které je zváno Stassfurt. Pročež vám přikazujeme dostavit se na uvedené místo, se všemi vašimi muži dobře vyzbrojenými a připravenými, patnáctý den před červencovými kalendami, což je, sedm dní před svátkem sv. Jana Křtitele. Dostavte se, v souladu s tím, vybaven se svými muži na uvedené místo tak, že odtamtud budete schopni jít dobře připraveni jakýmkoli směrem, kterým budou naše výzvy směřovat; to jest, se zbraněmi a také výstrojí, a dalším vybavením pro válku v jídle a ošacení. Takže každý jezdec má mít štít, dřevec, meč, dýku, luk a toulce s šípy. A ve vašich vozech náčiní všemožných druhů, což jsou sekery, hoblíky, vrtáky, prkna, rýče, železné lopaty, a další výbava, které je v armádě potřeba. Ve vozech také zásoby jídla na tři měsíce, datované od doby shromáždění, zbraně a ošacení na půl roku. A to přikazujeme obecně, takže považujte za sledované, že postupujete na uvedené místo v míru, ať už vás cesta zavede přes jakoukoli část říše, což znamená, že si nemůžete vzít nic jiného než píci, dřevo a vodu; a nechte muže každého z vašich vazalů pochodovat s vozy a jezdci, a nechte s nimi vždy vůdce, dokud nedosáhnou uvedeného místa, tak aby nepřítomnost pána nedala jeho mužům příležitost páchat zlo.

Pošlete dary, které nám chcete předložit na našem shromáždění v polovině měsíce května, na místo, kde bychom poté měli být; pakliže vaše cesta bude taková, že nám budete moci tyto dary předat osobně, velice si toho žádáme. Dohlédněte, abyste v budoucnu neukázali žádnou nedbalost, pokud si přejete udržet naši přízeň.
Přeloženo Boretius, No. 75, p. 168, Latin. Tran. D. C. Munro, – University of Pennsylvania. Dept. of History: Translations and Reprints from the Original Sources of European history, published for the Dept. of History of the University of Pennsylvania., Philadelphia, University of Pennsylvania Press [1900]. Vol. VI, No. 5, pp. 11-12

 

Poznámka k překladu (a k tomuto textu celkově): Jedná se o překlad moderního přepisu původního historického pramene do angličtiny. Tento text slouží spíše pro jistou představu o dané situaci, je zcela možné, že následkem několikanásobného překladu mohlo dojít k jistým chybám, které odlišují výsledný text od originálu.

Zdroje pro tento článek/prohloubení znalosti tématu (aktuální k 10.10.2010):
Wikipedia – anglická verze
Medieval Sourcebook – zdroj pro tento konkrétní článek (originál textu v angličtině)

Zánik Hanzy

Postupující úpadek Hanzy se snažila Hanza řešit, a to jmenováním syndika v roce 1556, kdy se jím stal Dr. Heinrich Sudermann. Na hanzovním sněmu v roce 1557 byly podepsány smlouvy o užším svazku. Hanzovní sněm schválil statut Brugg, které jsou povinny účastnit se hanzovního sněmu. Spory byly řešeny smírčím soudem nebo hanzovním sněmem. Odvolání na cizí soud, i říšský, bylo zakázáno. Tento sněm také prosadil různé změny, např. výluku daného města při neposlušnosti. Reformy načas pozitivně ovlivnily vývoj Hanzy.

Většina vnitrozemských měst zaznamenávala úpadek, až na Hamburk a Amsterdam, který se stal dědicem Brugg. Hamburské lodě pluly za přispění cizích obchodníků do vzdálených zemí, např. do Maroka a Brazílie. Podobný rozvoj zaznamenala i další města, např. Gdaňsk, kde však cizinci nebyli zrovnoprávněni s občany. Do konce existence byl vedoucím městem Hanzy Lűbeck. Žádný výraznější rozmach však už do konce existence Hanzy nezaznamenal, dokonce byl postupně předstižen Hamburkem.

Společenství stíhala jedna katastrofa za druhou. Roku 1558 se Dorpatu a Narvy zmocnili Rusové. Poté roku 1566 utrpěl Lűbeck námořní porážku u Gotlandu. Od roku 1563 je Lűbeckem vedena poslední hanzovní válka, a to po boku Dánska proti Švédsku. Válka je ukončena mírem ve Štětíně, který Hanze potvrzuje volný obchod ve Švédsku nebo svobodnou cestu do Narvy. Většina smluvních věcí je však nedodržena, a tak obchod Hanzy probíhá za cenu ztrát velkého množství obětí.

Cizí, zvláště angličtí, obchodníci pronikali do hanzovních měst. Roku 1567 získali angličtí obchodníci privilegia v Hamburku a roku 1579 v Elbingu. Naopak anglická královna Alžběta I., jako reakci na vyhlášení zákazu obchodu s Merchant Adventurers od Rudolfa II., uzavřela londýnský kontor Stalhof a vypověděla hanzovní obchodníky z Londýna. Stalhof byl sice po několika letech otevřen, ale již se nedokázal vzpamatovat.

Roku 1576 vtrhli španělští vojáci do hanzovního paláce v Antverpách a vyhnali poslední hanzovní obchodníky z paláce a přebudovali ho na kasárna a nemocnici.

Definitivní zánik Hanzy způsobila třicetiletá válka. Hanza za této války zůstala neutrální. Roku 1621 Švédové vtrhli do Livonska a zmocnili se Rigy. Roku 1626 švédský král Gustav Adolf provádí pruské polní tažení. Roku 1628 se uskutečnil hanzovní sněm, který ustanovil pasivní odpor, kterým znemožnil císařskému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna, jenž v témže roce obléhal Stralsund, dobýt baltské pobřeží. Generál Tilly dobyl a vyplenil v roce 1631 Magdeburk. Švédsko z této války vyšlo jako vítěz, ovládalo pobaltské země a roku 1645 dokonce dobylo Gotland.Postupující úpadek Hanzy se snažila Hanza řešit, a to jmenováním syndika v roce 1556, kdy se jím stal Dr. Heinrich Sudermann. Na hanzovním sněmu v roce 1557 byly podepsány smlouvy o užším svazku. Hanzovní sněm schválil statut Brugg, které jsou povinny účastnit se hanzovního sněmu. Spory byly řešeny smírčím soudem nebo hanzovním sněmem. Odvolání na cizí soud, i říšský, bylo zakázáno. Tento sněm také prosadil různé změny, např. výluku daného města při neposlušnosti. Reformy načas pozitivně ovlivnily vývoj Hanzy.

Hanza se nevzpamatovala, protože po vestfálském míru v roce 1648 bylo hanzovní zázemí naprosto zničeno. Nezůstalo žádné obyvatelstvo, které by dodávalo obilí a dováželo zboží z cizích zemí.

Lűbeck se neúspěšně pokoušel roku 1651 svolat hanzovní sněm. Ten byl několikrát odložen, takže se konal až v roce 1669. Tohoto sněmu se účastnilo pouhých devět měst: Lűbeck, Hamburk, Brémy, Gdaňsk, Kolín nad Rýnem, Osnabrűck, Rostock, Brunšvik a Hildesheim. Byl to poslední hanzovní sněm.

Města již dále nestála o rozvoj svého společenství, a tak Hanza formálně pokračovala jako svazek Lűbecku, Hamburku a Brém. Jejich spolek přetrval do roku 1937, kdy nacisté zrušili samostatný statut Lűbecku a začlenili jej do Šlesvicka-Holštýnska.

Úpadek Hanzy

Roku 1494 byl Ivanem III. uzavřen novgorodský kontor. Od této doby byla proto malá možnost získat zboží z východu. V roce 1514 byl sice kontor znovu otevřen, avšak jeho činnost neměla dlouhého trvání.

Roku 1520 zanikl po dlouhotrvajících problémech fakticky i kontor v Bruggách. V tomto roce se totiž přemístil do Antverp.

Postupem času dělalo Hanze čím dál větší problém prosadit se na rostoucím trhu. Velkým protivníkem byla obchodnická rodina Fuggiů, se kterou roku 1515 Hanza uzavřela smlouvu, že můžou svobodně obchodovat v Baltském moři a volně proplouvat průlivem. Stali se tak zdatným protivníkem pro Hanzu, zvláště při obchodu s mědí, voskem a kůží.

Roku 1529 do Lűbecku proniklo reformační hnutí. To významně ovlivnilo jeho zahraniční politiku. Roku 1533 se tak stal purkmistrem Lűbecku Jűrgen Wullenwever, který chtěl získat zpět nadvládu Hanzy. Zasáhl proto do dynastických sporů. Sesadil katolického norského krále Kristiána II. Králem je zvolen Kristián III., jenže ani toho Wullenwever nepodpořil a spojil se naopak s Kristiánem II, který byl držen v zajetí. Nato byla vyslána vojenská akce, která měla za úkol Kristiána II. nasadit zpět. Byla sice dobyta Kodaň, ale tím úspěch akce skončil. Kristián III. porazil hanzovní vojsko v několika bitvách. Ani to však Wullenwevera nezlomilo, neboť roku 1535 chtěl najít vhodného uchazeče o švédský trůn. Neuspěl, a proto byl zbaven křesla purkmistra a popraven. Jeho činy snížily vážnost Hanzy.

Krize Hanzy

Z pochopitelných důvodů se okolním státům obchodní monopol Hanzy nad Baltským a Severním mořem nelíbil, proto se roku 1397 Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko sjednotily pod vedením dánské královny Markéty I. do tzv. Kalmarské unie.

V této těžké době se roku 1410 vzbouřilo obyvatelstvo Lűbecku proti městské radě, která řešila válečné náhrady tím způsobem, že zde zvýšila daně. Při převratu vyhnali starou městskou radu a nahradili ji novou. To mělo nepříjemné důsledky, neboť poté byla ohrožena lűbecká nadvláda nad Hanzou. Roku 1416 byla proto dosazena stará rada.

V roce 1410 utrpěl Řád, jenž byl podporovatelem Hanzy, porážku od polského vojska u Grunvaldu. Poláci získali některá území Řádu i s některými hanzovními městy. Poláci již tato města nepodporovala tak, jak je podporoval Řád. Roku 1454 byla pruská města v útlumu, jelikož se zostřila opozice velkých měst. Následně roku 1466 upadlo pruské teritorium do lenní závislosti na Polsku.

Hanzovní impérium bylo v této době téměř stále ve válce, neboť státy, se kterými Hanza obchodovala, se často zdráhaly uznat hanzovní privilegia. 1412 zemřela Markéta I., která byla zřejmě tehdy největším protivníkem Hanzy. Její nástupkyně hanzovní práva uznala. Mír však trval jen do roku 1426, kdy vypukla další válka s Dánskem.

Dalším nepřítelem byla Anglie, se kterou byla zahájena válka v roce 1470 poté, co Dánsko zabavilo anglickou loď, avšak Anglie z tohoto incidentu obvinila Hanzu. Kolín nad Rýnem byl proto z Hanzy na několik let vyloučen, neboť chtěl i přes tuto válku nadále obchodovat s Anglií. Válka končí utrechtským mírem, kde Anglie přiznává Hanze volnost obchodu v Londýně a východoanglických přístavech a vyplacení odškodného, ale Anglii je povolen volný obchod v Prusku. Tímto mírem získali také Holanďané možnost svobodného nákupu v Bruggách a přístup na Severní a Baltské moře.

Tento mír by nebyl nejspíš tak úspěšný, kdyby za Hanzu nevyjednával Hinrich Castorp. Tento lűbecký purkmistr dokázal Hanze udržet privilegia a vzdorovat postupujícímu úpadku. Po roce 1488, kdy zemřel, Hanza již nenalezne lepšího stratéga, než byl tento.

Island

Island, ostrov téměř se dotýkající severního polárního kruhu, byl od roku 1263 součástí Norska. Byl cílem převážně anglických obchodníků, kteří zde směňovali vlastní materiál za ryby. Hanzovní obchodníci se na Islandu objevovali od konce 14. století, a to i přesto, že to hanzovní sněmy výslovně zakazovaly.

První plavby na Island se uskutečňovaly z Brém. Hanza na Island vyvážela obilí, mouku, sukna, pivo, slad, sukna, dřevo, kovové zboží nebo dehet výměnou nejen za tresky a rybí tuk, ale i za ovčí kožešiny, skopovou kůži, hovězí a skopové maso, máslo, lůj, vlnu a různé vlněné výrobky. Velký význam měl zejména dovoz síry a sokolů. Na Islandu probíhal výměnný obchod, nejdříve se zboží přepočítávalo na krávy, od roku 1420 na tresky a někdy i na lokty. Jeden loket měl hodnotu dvou ryb.

Nejdříve byly za obchod s Islandem udělovány vysoké pokuty, ale roku 1486 dánský král povolil plavbu na Island. Největšího rozkvětu obchodu na Islandu bylo dosaženo v 16. století, kdy byla dánská vláda zaměstnána domácími rozbroji, a tak měli Němci na Islandu volné ruce. Hanza kompletně ovládla islandský obchod. Roku 1537 byl postaven v Hamburku dřevěný dům, ten byl rozložen a znovu postaven na Islandu. Zde sloužil hamburským plavcům v Hanefjordu. Oficiálně byl hanzovní obchod na Islandu ukončen v roce 1602, kdy byl vyhlášen královský monopol na obchod s Islandem pro města Kodaň, Helsing?r a Malmő. Hanzovní lodě se tam však objevovaly ještě dlouho, protože Dánové si je najímali.

Dánsko

Vztahy s Dánskem byly pro Hanzu velmi důležité. Důvodem byla bezesporu vláda nad průlivem Oresund. Tento průliv byl zvláště pro Lűbeck velice důležitý, protože zde proplouvali často hanzovní lodě a také zde bylo významné obchodní tržiště. Tyto důvody byly často zdrojem válek. Tyto války byly ukončeny mírem ve Stalsundu v roce 1370.

Nejdůležitější obchodní oblastí Dánska byla pro Hanzu paradoxně oblast část dnešního Švédska. Je to oblast kolem poloostrova Skanőr a Falsterbo. Byla to obchodnicky atraktivní oblast, protože zde se vyrábělo velké množství slanečků.

Oblast kolem poloostrova byla bohatá na sledě. Tyto sledi se na pozemcích, zvaných fyty, nasolovali. Největší fyta byla lűbecká, ta měla délku 1 km.

Obchod se sledi byl pro Lűbeck velice výnosný, ale od 15. století se stavy sleďů zmenšovat a rostla konkurence z Nizozemí a Anglie.

Francie

Několik km jižně od ústí Loiry do Atlantského oceánu leželo významné obchodní středisko Bourgneuf. Do tohoto střediska pluli jen ty nejlepší hanzovní lodě. Toto obchodní středisko proslulo vývozem soli ze saliny v Brouage. Saliny byly přirozené nádrže nebo nádrže vytvořené člověkem, z nichž se odpařováním získávala sůl. O prvních salinách máme zmínky z doby Keltů. Tuto tradici obnovili v 11. století benediktýni z blízkého kláštera.

Toto území bylo známo Angličanům a Vlámům, kteří na 3 století ovládli obchod s francouzskou solí. V polovině 14. století je vystřídali hanzovní kupci. Pro plavbu do zátoky se lodě soustřeďovaly v Gdaňsku, během plavby se loďstvo doplňovalo o další lodě. Obchodníci zastavovali ve velkých přístavech, aby mohli vyložit náklad a následně ho prodat. Do Bourgneufu pluli hanzovní a holandští obchodníci často společně. Na přelomu 14. a 15. století sůl z Francie díky nižší ceně vytlačila německou sůl.

Od konce 14. století, kdy se francouzský přístav La Rochelle vrátil zpět do francouzských rukou, začala Hanza ve velké míře nakupovat od Francouzů i francouzské víno, sůl ze salin na ostrově Ré, nebo různé jižní zboží. Hanzovní obchodníci občas zajížděli ještě dál na jih, do Španělska a Portugalska, kvůli nákupům soli, vína nebo různého jižního ovoce např. fíků. V Lisabonu byla dokonce v 15. století zřízena hanzovní faktorie.

Od konce 15. století však i tento obchod pozvolna upadal, a to hlavně díky konkurenci jižních Němců.

Bruggy

Oblast města Bruggy a jeho okolí byla ve středověku známá jako význačná oblast tkalcovství. Toto město mělo také velice výhodnou obchodní polohu, protože zde obchodníci mohli pohodlně doplout zálivem Zwin.

Bruggský kontor se začal s udílením privilegií od roku 1252 vyvíjet a od té doby zažil stálý vzestupný trend. Tyto privilegia udělila Gotlandskému společenství hraběnka Margareta, díky lűbeckému vyslanci Hermanu Hoyerovi a hamburskému radnímu Jordánu z Boizenburgu, kteří s ní obchodovali. Jelikož byla tato privilegia velice často porušována, a tak se hanzovní obchodníci často stěhovali do sousedního města Aardenburgu. Bruggám to samozřejmě neprospělo, protože díky Hanze mělo město zajištěný blahobyt. Hanza zde získala rozsáhlá obchodní práva, např. v roce 1323 Hanza získala pro Bruggy právo výhradního trhu pro vlnu, konopí, len, plátno, kožešiny, vosk a kovy od flanderského hraběte. Jelikož hanzovní práva nebyla ve Flandrech stále dodržována, tak Hanza sáhla k obchodním blokádám a v to v letech 1358-1360 a 1388-1392.

Bruggy byl nejvýznamnější hanzovní kontor, protože to byl jediný trh, na kterém severní Evropa získávala z jižní Evropy mandle, rýži, rozinky, šafrán, kmín, anýz, olej, sůl, mořské houby a bavlnu. Naopak na jih se dodávalo zboží ze severu, a to hlavně kožešiny, vosk a dřevo. Bruggy byla vlastně křižovatka lodí ze všech směrů. Bruggský přístav také sloužil jako zimoviště lodí.

Od začátku 15. století začaly Bruggy postupně upadat. Jedním důvodem je fakt, že se záliv Zwin začal postupně zanášet pískem. Druhým důvodem byla skutečnost, že území Flander ovládl burgundský vévoda, který však místo Hanzy podporuje spíše hanzovní konkurenty Holanďany. Flandry ztratily svou nezávislost, díky které bylo toto území oporou Hanzy. Tato situace byla Hanzou řešena tak, že byl kontor přeložen do Utrechtu. Do Utrechtu však nikdo nechtěl plout, většina obchodníků plula do jiných přístavů, např. do Amsterdamu. Burgundský vévoda obsadil Utrecht. Kontor byl tedy přeložen zpět do Brugg, ale obchodníci ho neradi používali, protože nizozemské provincie Holland a Zeeland Flandry dohonily, a proto měly lepší možnost odbytu.

Do začátku 16. století se většina hanzovního obchodnictva přestěhovala do Antverp. Zde byl zřízen hanzovní kontor, postaven pro obchodníky hanzovní palác, který se příliš nevyužíval, poněvadž si obchodníci zvykli na svůj volný život. Roku 1576 byl tento palác dobyt španělskými vojáky, a tím pádem tento kontor úplně zanikl.

Bergen

Norsko bylo pro Němce zemí velice důležitou, protože zde získávali sušené tresky. Roku 1250 norský král Hakon povolil lűbeckým obchodníkům zůstat v Bergenu i přes zimu. Němcům zde byla pronajímána čtvrť Tyskebryggen ( norsky německé přístaviště ). Tato čtvrť postavená z gardů, což byly řady dřevěných domů, postavené Nory před příchodem Němců. Gardy byly Němci pronajímány a postupně si je obchodníci koupili.

V roce 1343 byla ustanovena organizace německé osady, což mělo za následek, že se z této osady stal hanzovní kontor. Kontor vedlo šest starších. Starším se mohl stát pouze obchodník z Lűbecku. Dále zde bylo osmnáct přísedících. Ustanovení kněze kostela sv. Marie schvaloval rovněž jen Lűbeck. Nadvláda Lűbecku trvala až do 16. století. Nejpozději od poloviny 18. století vedl administrativu bergenského kontoru sekretář. Němečtí obchodníci a řemeslníci tvořili asi čtvrtinu obyvatel města. Bergenský kontor fungoval až do roku 1774, kdy byl Lűbeckem uzavřen.

Hanza z Bergenu dovážela kromě sušených tresek, což bylo základem obchodu s Norskem. Tresky byly loveny cca 1000 km severně od Bergenu, což bylo podstatou zákazu pro obchodníky, aby nepluli severně od Bergenu. Ostatní dovoz měl poměrně malý význam. Vykupovaly se vydří, bobří, medvědí, kuní, hranostají a liščí kožešiny, losí a sobí kůže, sušené nebo nasolené, dále vlna a hrubé vlněné sukno.

Hlavní surovinou vývozu do Norska byla žitná mouka. Ta měla pro zdejší zemi velký význam, poněvadž zdejší výnos obilí byl díky drsnému klimatu velmi malý. Toho němečtí obchodníci využívali při blokádách, když potřebovali potvrdit svá privilegia. Dále Hanza v Bergenu prodávala např. německé pivo, chmel pro výrobu slabého norského piva, německou medovinu, vína a hrubší německá sukna.

Veliký Novgorod

Před příchodem Němců zde existovala obchodní osada Gotlandu. Němci sem poprvé přicházeli v průběhu 12. století. Nejprve byla tato osada německými obchodníky pronajímána. Roku 1184 si Hanza postavila vlastní kostel sv. Petra. Roku 1190 se němečtí lidé podíleli na smlouvě mezi Gotlanďany a novgorodským knížetem Jaroslavem z Novgorodu, která zaručuje obchodníkům privilegia. V roce 1200 si Němci postaví vlastní dvůr, ze kterého se postupně vytvořil kontor ( Petershof ). Do roku 1293 mělo gotlandské hlavní město Visby maximální vliv, od tohoto roku však bylo vystřídáno Lűbeckem na sto let. Následně získají převahu livonská města ( Reval, Dorpat ). V letech 1388 – 1394 probíhala úspěšná blokáda, tím pádem se situace Ruska zhoršila a Rusko proto muselo zlepšit podmínky pro obchodníky.

Do Ruska němečtí obchodníci připlouvali dvakrát ročně, tzv. letní a zimní plavci. Letní plavci sem připlouvali na jaře a odplovali na podzim, zimní zde přebývali od podzimu do jara.

Ve Velikém Novgorodu se kupovaly od Rusů důležité materiály, které v západní Evropě nebyly dosažitelné, hlavně kožešiny, vosk a různé východní zboží. Do Ruska se dovážela západoevropská sukna, kovy, kovové výrobky, soli, evropských vín nebo medoviny. Obchod zde probíhal povětšinou výměnným způsobem.

Do čela kontoru si přítomní volili staršího, který si zvolil čtyři přísedící. V 15. století zde vznikl úřad stálého správce, který musel mluvit rusky a zajišťoval spojení s místními úřady.

Roku 1478 byl Veliký Novgorod dobyt carem Ivanem III. Kontor fungoval do roku 1494, kdy byl definitivně uzavřen.