Hanzovní města

Hanzovní města se postupem času stávala stále bohatšími z výnosného obchodu. Bohatství města bylo možno snadno zjistit podle počtu kostelů. Hanzovní města byla charakteristická svými vícebarevnými cihlami, z kterých byly tvořeny ornamenty. Města byla chráněna mohutnými hradbami, které museli měšťané udržovat. Byly bráněny velkým počtem děl a obyvateli města. Vstup do takového města byl možný pouze po padacím mostě a branou. Centrem města bylo tržní náměstí. Zde byly vyhlašovány rozsudky. Výjimečně se zde nalézalo i popraviště. Na tržním náměstí se rozprostíralo tržiště. Obchod se prováděl jedině zde, některé druhy zboží byly převažovány na městské váze. Obchodníci se sukny měli na tržišti výhradní postavení. Tržiště bylo ohraničeno vroubenými domy nejbohatších obchodníků. Nejvýstavnější stavbou města byla radnice, částečně sloužící také jako tržnice. Časem vznikla ve městech specializovaná náměstí podle materiálu, se kterým se obchodovalo.

Nejvyšší vrstva ve městech tvořila asi desetinu počtu obyvatelstva. Tato vrstva měla ve městech rozhodující vliv. Tvořilo ji duchovenstvo a nejzámožnější obchodníci. Další vrstvou byli lidé středních vrstev, tvořící asi třetinu, jejich počet však neustále klesal. Bydleli především v ulicích poblíž centra. Byli to dálkoví obchodníci, lodní kapitáni nebo zámožní řemeslníci. Spodní vrstva, chudina, tvořila asi 50% populace. Neustále docházelo ke zvyšování jejich počtu. Byli to lidé, bydlící často ve sklepech nebo jen na ulici. Vykonávali jen podřadné práce, např. nosiči, sluhové apod.

Vládnoucí vrstvou byl městský patriciát, což byli nejbohatší obchodníci a rentiéři. Tito lidé obsazovali místa konšelů v městské radě. Městská rada se skládala z 12 – 36 konšelů zvolených na doživotí. V čele rady stál purkmistr, vlastně starosta města. Po smrti nebo odstoupení byli noví konšelé voleni městskou radou, která se tak sama doplňovala. To znamená, že městská rada nezastupovala městské obyvatelstvo.

Každý konšel měl svou vlastní specializaci. Konšelé měli za úkol vykonávat diplomacii, např. zastupovat města na hanzovním sněmu.

Důležitými městskými politiky byli písaři – syndici. Objevili se až v 16. století. Současně to byli městští notáři. Jejich funkce byla na doživotí. Jelikož byli vysíláni do zahraničí, museli mít právnické a duchovní vzdělání a umět latinu.

Jelikož se většině obyvatel měst začala příčit nadvláda patriciátu, tak se zvláště řemeslníci domáhali vlády. Řemeslníci se stali jádrem městské opozice, a to hlavně díky neustálému zvyšování poplatků. Tyto poplatky byly vybírány hlavně z důvodu zadlužování měst při válkách. Ve druhé polovině 14. století rostla nespokojenost ve městech natolik, že vypukávala povstání. Městská rada bývala často popravena. Aby se tomuto zabránilo, roku 1418 hanzovní sněm rozhodl, že každé vzbouřené město, jehož patricijská rada byla zbavena práv, bude vyloučeno z Hanzy.