Zánik Hanzy

Postupující úpadek Hanzy se snažila Hanza řešit, a to jmenováním syndika v roce 1556, kdy se jím stal Dr. Heinrich Sudermann. Na hanzovním sněmu v roce 1557 byly podepsány smlouvy o užším svazku. Hanzovní sněm schválil statut Brugg, které jsou povinny účastnit se hanzovního sněmu. Spory byly řešeny smírčím soudem nebo hanzovním sněmem. Odvolání na cizí soud, i říšský, bylo zakázáno. Tento sněm také prosadil různé změny, např. výluku daného města při neposlušnosti. Reformy načas pozitivně ovlivnily vývoj Hanzy.

Většina vnitrozemských měst zaznamenávala úpadek, až na Hamburk a Amsterdam, který se stal dědicem Brugg. Hamburské lodě pluly za přispění cizích obchodníků do vzdálených zemí, např. do Maroka a Brazílie. Podobný rozvoj zaznamenala i další města, např. Gdaňsk, kde však cizinci nebyli zrovnoprávněni s občany. Do konce existence byl vedoucím městem Hanzy Lűbeck. Žádný výraznější rozmach však už do konce existence Hanzy nezaznamenal, dokonce byl postupně předstižen Hamburkem.

Společenství stíhala jedna katastrofa za druhou. Roku 1558 se Dorpatu a Narvy zmocnili Rusové. Poté roku 1566 utrpěl Lűbeck námořní porážku u Gotlandu. Od roku 1563 je Lűbeckem vedena poslední hanzovní válka, a to po boku Dánska proti Švédsku. Válka je ukončena mírem ve Štětíně, který Hanze potvrzuje volný obchod ve Švédsku nebo svobodnou cestu do Narvy. Většina smluvních věcí je však nedodržena, a tak obchod Hanzy probíhá za cenu ztrát velkého množství obětí.

Cizí, zvláště angličtí, obchodníci pronikali do hanzovních měst. Roku 1567 získali angličtí obchodníci privilegia v Hamburku a roku 1579 v Elbingu. Naopak anglická královna Alžběta I., jako reakci na vyhlášení zákazu obchodu s Merchant Adventurers od Rudolfa II., uzavřela londýnský kontor Stalhof a vypověděla hanzovní obchodníky z Londýna. Stalhof byl sice po několika letech otevřen, ale již se nedokázal vzpamatovat.

Roku 1576 vtrhli španělští vojáci do hanzovního paláce v Antverpách a vyhnali poslední hanzovní obchodníky z paláce a přebudovali ho na kasárna a nemocnici.

Definitivní zánik Hanzy způsobila třicetiletá válka. Hanza za této války zůstala neutrální. Roku 1621 Švédové vtrhli do Livonska a zmocnili se Rigy. Roku 1626 švédský král Gustav Adolf provádí pruské polní tažení. Roku 1628 se uskutečnil hanzovní sněm, který ustanovil pasivní odpor, kterým znemožnil císařskému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna, jenž v témže roce obléhal Stralsund, dobýt baltské pobřeží. Generál Tilly dobyl a vyplenil v roce 1631 Magdeburk. Švédsko z této války vyšlo jako vítěz, ovládalo pobaltské země a roku 1645 dokonce dobylo Gotland.Postupující úpadek Hanzy se snažila Hanza řešit, a to jmenováním syndika v roce 1556, kdy se jím stal Dr. Heinrich Sudermann. Na hanzovním sněmu v roce 1557 byly podepsány smlouvy o užším svazku. Hanzovní sněm schválil statut Brugg, které jsou povinny účastnit se hanzovního sněmu. Spory byly řešeny smírčím soudem nebo hanzovním sněmem. Odvolání na cizí soud, i říšský, bylo zakázáno. Tento sněm také prosadil různé změny, např. výluku daného města při neposlušnosti. Reformy načas pozitivně ovlivnily vývoj Hanzy.

Hanza se nevzpamatovala, protože po vestfálském míru v roce 1648 bylo hanzovní zázemí naprosto zničeno. Nezůstalo žádné obyvatelstvo, které by dodávalo obilí a dováželo zboží z cizích zemí.

Lűbeck se neúspěšně pokoušel roku 1651 svolat hanzovní sněm. Ten byl několikrát odložen, takže se konal až v roce 1669. Tohoto sněmu se účastnilo pouhých devět měst: Lűbeck, Hamburk, Brémy, Gdaňsk, Kolín nad Rýnem, Osnabrűck, Rostock, Brunšvik a Hildesheim. Byl to poslední hanzovní sněm.

Města již dále nestála o rozvoj svého společenství, a tak Hanza formálně pokračovala jako svazek Lűbecku, Hamburku a Brém. Jejich spolek přetrval do roku 1937, kdy nacisté zrušili samostatný statut Lűbecku a začlenili jej do Šlesvicka-Holštýnska.