16. září 1817 ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nalezl Václav Hanka Rukopis Královédvorský (RK). Dvanáct listů a dva proužky o rozměrech 12×8 cm obsahovaly 6 písní epických (Oldřich, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyrickoepické (Zbyhoň, Jelen) a 6 lyrických (Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek). Měly pocházet ze 12. – 13. století a být pozůstatkem 25. – 28. kapitoly ze třetí knihy české středověké literatury. To mohlo znamenat jediné. České písemnictví bylo natolik vyspělé ve vrcholném středověku, že mělo minimálně tři knihy psané staročeštinou. František Palacký usoudil dle velikosti, že RK byl nejspíše určen pro vysoce postavenou dámu, ne-li královnu¹. Nakonec označil za možného vlastníka královnu Kunhutu².

Jak už bylo zmíněno, RK se skládá z 6 epických písní. Píseň Oldřich (někdy O pobití Polanov i vyhnání jich) vypráví o vyhnání Poláků z Prahy na počátku 11. století, ve zpěvu Beneš Heřmanóv (také O pobití Sasíků) je znázorněna porážka proradných Sasů, kteří vpadli do země za nepřítomnosti českého panovníka v roce 1203, v Jaroslavovi (O velikých bojech křesťanů s Tatary) se zpívá o porážce Mongolů u Olomouce vojskem Jaroslava ze Šternberka, v Čestmírovi a Vlaslavovi (neboli O vítězství nad Vlaslavem) se popisuje boj mezi luckým knížetem Vlaslavem a Neklanovou armádou vedenou Čestmírem, v písni Ludiše a Lubor (někdy O slavném sědání) je vyprávěno o knížecích hrách testujících zdatnost velmožů, které všechny porazí Lubor a je odměněn Ludiší a nakonec v básni Záboj (neboli O velikém pobití) se oslavuje vítězství Čechů nad krutými cizozemci, kteří vpadli do Čech.

V lyricko-epické písni Zbyhoň se vydává unesenou krásku zachránit její milý ze spárů muže, jehož jméno nese také tato báseň. Ve druhém zpěvu jménem Jelen umírá jinoch, připodobněný k jelenovi, dýkou vraha. Zbylé lyrické písně jsou veselé, milostné, ale i elegické.

Dle básníka Karla Jaromíra Erbena nalezl Hanka RK tak, že obědval v osudný den na svátek sv. Ludmily na děkanství s děkanem Janem Pušem a kaplanem Pankrácem Borčem. Hanka se dozvěděl od kaplana, že ve sklípku mají různé staré knihy, žaltáře a tzv. Žižkovy šipky ještě z doby, kdy ve Dvoře Králové byli husité. A ihned je chtěl vidět, protože zrovna zakládající se Museum českého národa hledalo toužebně jakékoliv exponáty. Šli tedy do komory pod věží a z jednoho kancionálu na almaře vypadl RK. Avšak další svědectví tvrdí, že rukopis byl nalezen v almaře, jiné zas, že prý za almarou či pod ní. Ani se pořádně neví, kdo byl ve skutečnosti v komoře. Jestli Hanka, jeho přítel a justiciár Jan Sklenčka, který ho do Dvora Králové pozval, děkan, ministrant a sudí. Nebo pouze Hanka, Borč a Puš. Jiné svědectví tvrdí, že kaplan objevil RK a že si Hanka nález přisvojil. Zapeklitá věc. Všichni zúčastnění, skuteční i domnělí, měnili postupem času své výpovědi. A i samotný Hanka, kterému by měl tento okamžik utkvít v paměti, trpěl během vyslýchání výpadky paměti.

Rukopis byl poprvé vydán v roce 1819 a ani Dobrovský proti němu nic neměl a věřil v něj až do konce svého života.

¹ Dvůr Králové byl sídelním a věnným městem českých královen od r. 1270.
² Kunhuta Uherská (1246- 1285) – česká královna a druhá manželka Přemysla II. Otakara