Rané Dánsko

(do začátku 11. století)

Období formování státního celku, který dal základy pozdějšímu Dánsku, je do velké míry zahaleno v mlze. Neexistuje mnoho pramenů informujících o tomto území a ty, které jsou, mají mnohdy zkratkovitou povahu a přejaté informace. Rekonstruovat toto období je tak poněkud obtížným úkolem.

 

Z hlediska geografického nelze dějiny Dánska popisovat jen v rámci nynějšího územního rozsahu státu. Jednak bylo to, co nyní nazýváme Dánskem, podobně jako mnohé další státy, rozdrobeno mezi jednotlivé malé vládce. A za druhé, moc jednotlivých panovníků sahala někdy daleko za Jutský poloostrov a přilehlé ostrovy. K jádrové oblasti je tak nutno navíc řadit minimálně oblast Skane, tedy nejjižnější část nynějšího Švédska.

Jižně od celé této oblasti se však rozkládal mohutný stát – Franská říše (popřípadě později říše Východofranská), což je jistě jeden z hlavních důvodů, proč v raném středověku oblast Dánska vývojově poněkud předehnala zbylé části Skandinávie, do kterých jinak etnicky i kulturně náležela. Právě přítomnost mocného a rozvinutého souseda vyžadovala mnohem větší kooperaci jednotlivých skupin obyvatelstva a jejich organizaci. Přesto trvalo dlouhou dobu, než se objevil vládce, který by alespoň do určité míry ovládal celé toto území. I tak se poté moc jeho samotného i jeho následovníků silně odvíjela od úspěchů a ne od původu.

Prvním takovým panovníkem byl trochu paradoxně potomek nájezdníků z jiných raně vikingských státních útvarů (od poloviny 9. století do této oblasti vpadali Vikingové ze Švédska a později i z oblasti Nortmannie – zde nevíme, zda se jedná o Norsko či Normandii). Byl jím Gorm, syn pololegendárního krále Hatarknuta, který přišel z Nortmannie. Své sídlo měl v Jellingu a zemřel zřejmě někdy v zimě 958/959 (dle dendrochronologie dřeva v jeho pohřební komnatě).

Mnohem významnějším byl ale jeho syn Harald, v řadě jazyků přezdívaný Modrozub (ve skutečnosti však v originále Černozub, pokud si však porovnáte originální znění Blatand, pochopíte, kde mohla vzniknout tato odchylka vzhledem k podobnosti tehdejšího označení pro černou „bla“ („a“ se čte jako dlouhé „o“ v češtině) a například nynější anglické podoby označení pro modrou „blue“; mimochodem jeho přídomek dal název jedné modernímu komunikační technologii s runou ve znaku1).

Tento panovník se stal slavným a významným v mnoha ohledech. Většinu popisuje runový kámen, který nechal vztyčit v nynějším Jellingu (umístěném ve střední části Jutského poloostrova) vedle runového kamene svého otce a na kterém je nápis: „Král Harald dal zhotovit tento památní kámen na počest Gorma, svého otce, a Thyry, své matky. Ten Harald, který dobyl celé Dánsko a Norsko a obrátil Dány ke křesťanství.“ Na kameni jeho otce je pak nápis „Král Gorm vztyčil tento kámen v památce Thyry, své ženy, ozdoby Dánska.“ Byly to právě tito muži, kteří jako první použili označení Dánsko (byť pravděpodobně pro popis trochu většího území, zřejmě zahrnujícího i výše zmíněné Skane).

Důvod pro přestup Dánů ke křesťanství byl nasnadě. Východofranská říše představovala mocného protivníka, který chtěl dále rozšiřovat své hranice, a pohanství bylo dobrou záminkou pro válku. Jak k tomu došlo, není nyní jisté – přibližně víme, že to muselo být někdy v 60. letech 10. století. Harald upevňoval své pozice ale i jinak. Nechal vystavět řadu pevností, které se nazývají trelleborgy podle švédského města Trelleborg, poblíž kterého se jeden z nich nachází. V nynější době je jich známo zhruba šest. Tyto pevnosti mají všechny podobný vzor – jsou dokonale kruhové s branami na všechny čtyři světové strany a čtvercovým nádvořím. Za Modrozubovy vlády byl rovněž vystavěn nejstarší známý most v jižní Skandinávii. Vedl přes mokřinaté údolí poblíž Ravningu a usnadňoval cestu ke královskému sídlu v Jellingu.

To vše dokazuje Haraldovu moc. Byť i ta neměla zcela pevné základy. V Norsku vládl spíše jen naoko a nakonec o svou vládu přišel. V bojích utrpěl řadu porážek, jeho konec však přišel, když musel bojovat proti rebelii svého vlastního syna, Svena. Rok jeho smrti není jistě znám, nejčastěji skloňovanými letopočty jsou 985 a 986.

Na pomyslný dánský trůn (neboť stále tyto panovníky nelze mnohdy považovat za suverénní vládce své země) nastoupil Haraldův syn Sven přezdívaný Vidlí vous. Za jeho vlády se dánská moc výrazně rozšířila. Právě tento Sven totiž položil základ tentokrát úspěšnému pokusu Vikingů dobýt anglosaský stát.

Svenova vláda je nám nicméně ve velkém neznámá nebo lépe řečeno nejistá. Zmiňuje se o něm sice množství pramenů, ty jej však mnohdy popisují dosti protikladně. Organizovanější vojenská tažení proti Anglosasům zřejmě zahájil až po masakru dánského obyvatelstva v Anglii roku 1002, který nařídil samotný anglosaský král Aethelred Nerozhodný. Plnohodnotná invaze však přišla teprve roku 1013 a Sven se jí osobně účastnil. Začátek tažení mu vycházel, jediné problémy nastaly u Londýna, od kterého musel nakonec s nepořízenou odtáhnout. Všude jinde se mu obyvatelé poddávali a vydávali mu rukojmí. Aethelred nakonec uprchl do Normandie v závěru roku 1013 a Svenovi se po jeho souhlasu se shromážděním witanu poddal i Londýn. Na Štědrý den byl pak přijat za nového krále. Už 3. února 1014 však v Anglii skonal. Jeho krev nyní skrz jeho dceru Estrid koluje do dnešních dní v anglické a dánské královské dynastii.

Po Svenovi měl nastoupit jeho syn Harold či Harald, nicméně dánská flotila si za krále zvolila jiného syna, Knuta (pro naše středoevropské poměry není nezajímavé, že jeho matkou byla zřejmě dcera prvního polského panovníka Meška), který se taktéž aktivně podílel na anglickém tažení. Dánové byli posléze na krátkou dobu z Anglie vypuzeni znovu se navrátivším Aethelredem, který však roku 1016 zemřel a do země se opět vrátil Knut, který mezitím upevňoval svou vládu v jiných částech své nové říše. Králem Dánska se Knut stal až po smrti svého bratra Haralda roku 1018, už jako vládce podmaněné Anglie. Jeho hvězda měla dále stoupat až do jeho smrti v roce 1035, ale to už je další příběh.

Dánský stát se dokázal velmi rychle etablovat a za Knuta v první polovině 11. století dosáhl jednoho ze svých vrcholů. Nicméně i tak je na něj třeba pohlížet v kontextu ostatních severských zemí té doby, jejichž dějiny měly být ještě mnoho století velmi pevně provázány společnými vládci a nadvládou jednoho království nad druhým. Ostatně tak tomu bylo i v řadě míst středověké Evropy.

 

1 Pokud jste to neuhádli, tak se jedná o Bluetooth, bezdrátovou komunikační technologii.

Zdroje pro tento článek/prohloubení znalosti tématu (aktuální k 26.12.2010):
Busck, Steen; Poulsen, Henning. Dějiny Dánska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 427. s.
Unesco – anglická verze
Wikipedia – anglická verze