Archiv pro štítek: badatelé

Bedřich Hrozný

(6. 5. 1879 Lysá nad Labem – 12. 12. 1952 Praha)

Bedřich Hrozný, někdy přezdívaný jako Český Champollion, patří mezi nejvýznamnější evropské orientalisty. Rozluštil jazyk starověkých Chetitů a položil základy chetitologie.

Budoucí slavný vědec se narodil v rodině evangelického faráře a studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a posléze i v Kolíně. Ve studiích pokračoval nejprve na teologické fakultě univerzity ve Vídni, ze které ale rychle přešel na fakultu filozofickou, na které se zaměřil na orientální jazyky. Na této škole si ještě rozšířil množství jazyků, které ovládal – do konce života jich bylo údajně téměř dvacet. Po získání doktorátu v roce 1901 po jeden semestr navštěvoval i berlínskou univerzitu, kde se věnoval zejména klínovému písmu.

V roce 1904 se konečně dočkal své první cesty do Orientu, když navštívil například Palestinu a pod vedením profesora Sellina se účastnil vykopávek na hoře Taanneku. Po svém návratu roku 1905 habilitoval na vídeňské univerzitě. Také začal pracovat ve vídeňské knihovně a v roce 1909 se oženil. Mezitím se nadále pilně věnoval překladům klínopisných textů. V roce 1914 před vypuknutím války vyrazil spolu s profesorem berlínské univerzity studovat klínopisné prameny do Cařihradu.

Za první světové války byl sice odveden, ale, naštěstí pro moderní vědu, nastoupil jen do skladu. Zde ve svém volném čase dospěl v roce 1915 ke svému největšímu objevu, když si všiml, že dosud nerozluštěný jazyk na klínopisných tabulkách vykazuje jistou podobnost s indoevropskou jazykovou skupinou. Rozluštil tak tehdy ještě neznámou chetitštinu a zařadil ji do správné jazykové skupiny.

Po vzniku Československa se stal na Karlově univerzitě profesorem klínopisu a dějin starověkého orientu. V roce 1924 pak, za podpory státu i soukromé sféry, podnikl svou největší cestu do Orientu, kde po dva roky prováděl vykopávky. Připsal si několik úspěchů – mj. nalezl archiv asyrských kupců s cca 1000 hliněných tabulek. V letech 1926-1927 byl děkanem filozofické fakulty Karlovy univerzity. Usilovně také pracoval na založení Ústavu orientálního v Praze a dal vzniknout odbornému časopisu Archiv orientální.

Před druhou světovou válku odmítl emigrovat a zůstal v Čechách. Měl se stát děkanem univerzity, k čemuž ale nedošlo kvůli násilnému uzavření protektorátních škol nacisty. Poté se neúspěšně pokoušel o rozluštění nejstarších forem písma indického i krétského a hieroglyfického písma Chetitů. V roce 1944 jej ranila mrtvice a znemožnila mu pokračovat v jeho aktivním životě. Po válce byl jedním z prvních členů Československé akademie věd (1952), ale už na konci roku zemřel.

Bedřich Hrozný psal svá stěžejní díla v němčině, což bylo zcela pochopitelné vzhledem k místu jeho studií i množství orientalistických kapacit mluvících německy. Přesto však na československé publikum nijak nezapomínal a zejména mezi válkami spolupracoval na řadě rozhlasových programů. Rovněž reprezentoval československou vědu na mezinárodním poli, na kterém byl uznávaným odborníkem na Orient.

 

Zdroje pro tento článek/prohloubení znalosti tématu (aktuální k 24.10.2008):
Wikipedia – anglická verze
Wikipedie: Bedřich Hrozný – česká verze
Web Archive: Bedřich Hrozný
Libri: Bedřich Hrozný
Bedřich Hrozný