Archiv pro štítek: Keltové

Doba předřímská v Británii

První lidé moderního typu (Homo sapiens) se do Británie dostali ještě v průběhu poslední doby ledové v období interglaciálu. Když však tato teplejší éra skončila, byli opět donuceni ji opustit. Po skončení doby ledové se lidé vrátili zpět. Británie byla tehdy stále ještě součástí kontinentu, oddělila se asi až 6000 let před naším letopočtem. O obyvatelstvu této oblasti nemáme do římských dob příliš zpráv. Většina informací vychází z archeologických nálezů a odkazuje na iberské obyvatelstvo a lid zvoncových pohárů (s ním přišla znalost bronzu).

Velké změny nastaly po roce 500 př. n. l., kdy se do Británie začali stěhovat Keltové. A to zřejmě ve třech vlnách – nejprve kultura halštatská, pak laténská a nakonec dorazily kmeny Belgů1. Nově příchozí se nejčastěji usídlovali v oblasti jižní Anglie, která jim byla klimaticky nejbližší.

Belgové udržovali čilé obchodní styky s Galií a stejně jako jejich keltští předchůdci na ostrově začali vytvářet zárody budoucích státečků. V roce 55 př. n. l. došlo k prvnímu většímu kontaktu s římskou říší, když se na ostrově vylodil Gaius Julius Caesar. Jeho výprava, která měla potrestat Belgy za podporu galského odboje na pevnině, skončila neúspěšně. Při té druhé (54 př. n. l.) už sice dosáhl jistých úspěchů, ale Římané se na novém území nehodlali nijak usazovat, a tak byla keltská království ponechána svému dalšímu vývoji. Až do roku 43 římská říše udržovala s Británií vztahy čistě obchodní.

 

1 Kmen Belgů lze označit za kulturní pojítko mezi Kelty a Germány.

Doba římská v Británii

Během let, které minuly od posledního římského vpádu, v Anglii pokračoval další vývoj a pokusy o stabilizaci územních celků. Smrti panovníka jednoho z nich a následnických rozporů využil císař Claudius a roku 43 na Británii zaútočil. Přes tvrdý odpor vládce Carataca se mu podařilo dobýt rozsáhlá území, ze kterých vznikla nová římská provincie.

Keltské obyvatelstvo se odmítalo bez odporu poddat dobyvatelům. Roku 60 proto vypuklo rozsáhlé povstání v čele s královnou kmene Icenů, Boudiccou. Římané však odboj dokázali potlačit a pronikli ještě dále na ostrov. Po dobytí důležitých oblastí Kaledonie (Skotsko) a Kambrie (Wales) roku 75 se posledními velkými protivníky římské říše stali Piktové, kteří obývali nehostinný sever. Právě proti nim byl vystavěn nejprve Hadriánův, a pak i Antoniův val.

Římané s sebou na ostrov přinesli i říšskou kulturu. Docházelo k rozvoji měst i dalších prvků náležících k římské civilizaci. Klid římských občanů však musely v nestabilním pohraničí neustále hlídat legie. Keltské obyvatelstvo si nakonec poměrně rychle zvyklo na typický římský život a původní kmenoví náčelníci přejali role velkostatkářů. Jediné čemu Britoni, jak se začalo říkat místnímu obyvatelstvu, nikdy pořádně nenavykli, bylo obývání měst.

Život na ostrově plynul bez výraznějších výkyvů až do konce 4. století, kdy se krize římské říše rozvinula do celé své šíře. Prvním, kdo odtrhl Británii od Říše byl Magnus Maximus roku 383. Definitivní konec římské nadvlády a ochrany ale přišel až s Konstantinem III., který stáhl zbylé ostrovní legie na pevninu, aby mu pomohly v jeho tažení.