Evropa v době nálezu Rukopisů

Pro pochopení celé problematiky je zcela zásadní zasadit si ji do historického kontextu:

Kontinent byl zničen Napoleonskými válkami, staré monarchie se snažily mermomocí vše vrátit do starých kolejí a Národní obrození v našich zemích pomalu, ale jistě zapouštělo své kořeny. V této době byly objeveny Rukopisy zelenohorské a královédvorské (RKZ) a s nimi ještě další spisy. Kvůli nim započal spor, který na desítky let rozdělil české obrozence. Spor, který ale také stmelil vlastence našich zemí a dovedl je až k vytvoření Republiky československé. Přestože spor trvá skoro 200 let, zaměstnává mysli už jen několika mála lidí.

Nadcházející doba romantismu byla pro nalezení Rukopisů jako stvořená. Mnoho obrozenců, nejen českých, se snažilo dát svému národu starobylé texty dokazující vyspělost kultury trvající od nepaměti. Proto se také mnohdy uchylovali k pia fraus, ke zbožné, milosrdné lži. A tak světlo světa spatřily tzv. Ossianovy zpěvy od Skota Jamese Macphersona či „středověké“ dílo od barda-mnicha Rowleye vytvořené Thomasem Chattertonem. Na východě, v širé matičce Rusi, se objevilo Slovo o pluku Igorově údajně pocházející ze 12. století. Ve skutečnosti bylo nejspíše i to sepsáno o něco později. Na Slovensku byl vydán „opis staré básně“ Žižka aneb hystorye o činech Jana Žižky, udatného vůdce Hussytů v Čechách napsaná tajemným L. S. P. ve stejně tajemném roce 03. Čeští obrozenci tak ve svém snažení nebyli ani první ani poslední.