Nájezd na Lindisfarne

Nájezd na Lindisfarne roku 973 zahájil věk Vikingů, jejichž nájezdy měly zejména severní část Evropy sužovat po několik dalších století a výrazně tak změnit mocenskou mapu Starého světa.

Lindisfarne ve skutečnosti nebylo prvním vikingským nájezdem v Británii, rozhodně však bylo tím nejvýznamnějším mezi prvními z nich. Lindisfarne je ostrovem jen kousek od pobřeží dnešního Northumberlandu v severní Anglii, nedaleko od hranic se Skotskem. Od 6. století byl ostrov s klášterem považován mezi křesťany za posvátný.

Lindisfarne - autor Matthew Hunt: https://www.flickr.com/photos/35123086@N00

Nynější podoba Lindisfarne – autor Matthew Hunt

Klášter na Lindisfarne byl dokončen před koncem roku 634 svatým Aidanem na žádost krále Northumbrie Oswalda. Záhy se klášter stal sídlem biskupa a centrem křesťanské evangelizace. Jedním z mnichů byl i svatý Cuthbert, který se stal později svatým patronem Northumbrie.

Lindisfarne dále vzkvétalo, až roku 793 přišel zlom. Angličané v té době už nebyli mořským národem tak jako dříve, s postupem času se z nich stal usedlý lid, který mnohá svá svatá místa založil v ústí řek, na poloostrovech či dokonce ostrovech. Ideálních místech pro nájezdníky z moře, jakými byli právě Vikingové. Jak byli Angličané překvapeni následnými nájezdy z moře, tak byli Vikingové překvapeni nechráněností tak bohatých míst.

V červnu roku 973 ke břehům nijak nechráněného ostrova přirazily vikingské lodě, ze kterých se vyvalili nájezdníci, kteří si nekladli žádných zábran ve vyplenění svatého místa Angličanů. Nájezd byl natolik ničivý, že svaté místo nebylo po následující takřka tři století obnoveno.

Obnovení došlo až během normanské doby roku 1093 jakožto sídlo benediktýnů a vzkvétalo až do času krále Jindřicha VIII., kterým bylo roku 1536 zrušeno, a na jeho místo navázal v roce 1550 nově vystavený malý hrad.