Doba předřímská v Británii

První lidé moderního typu (Homo sapiens) se do Británie dostali ještě v průběhu poslední doby ledové v období interglaciálu. Když však tato teplejší éra skončila, byli opět donuceni ji opustit. Po skončení doby ledové se lidé vrátili zpět. Británie byla tehdy stále ještě součástí kontinentu, oddělila se asi až 6000 let před naším letopočtem. O obyvatelstvu této oblasti nemáme do římských dob příliš zpráv. Většina informací vychází z archeologických nálezů a odkazuje na iberské obyvatelstvo a lid zvoncových pohárů (s ním přišla znalost bronzu).

Velké změny nastaly po roce 500 př. n. l., kdy se do Británie začali stěhovat Keltové. A to zřejmě ve třech vlnách – nejprve kultura halštatská, pak laténská a nakonec dorazily kmeny Belgů1. Nově příchozí se nejčastěji usídlovali v oblasti jižní Anglie, která jim byla klimaticky nejbližší.

Belgové udržovali čilé obchodní styky s Galií a stejně jako jejich keltští předchůdci na ostrově začali vytvářet zárody budoucích státečků. V roce 55 př. n. l. došlo k prvnímu většímu kontaktu s římskou říší, když se na ostrově vylodil Gaius Julius Caesar. Jeho výprava, která měla potrestat Belgy za podporu galského odboje na pevnině, skončila neúspěšně. Při té druhé (54 př. n. l.) už sice dosáhl jistých úspěchů, ale Římané se na novém území nehodlali nijak usazovat, a tak byla keltská království ponechána svému dalšímu vývoji. Až do roku 43 římská říše udržovala s Británií vztahy čistě obchodní.

 

1 Kmen Belgů lze označit za kulturní pojítko mezi Kelty a Germány.