Knut

Knut získal trůn roku 1016 a hodlal si jej udržet. Proto neváhal upevnit svou pozici sňatkem (s vdovou po Athelredovi) i mečem. Snažil se ale i přejmout anglosaskou kulturu a chovat se jako předchozí panovníci Anglie. Proto vydával nové zákony a zakládal další kláštery. Do řady správních funkcí ve státě zpočátku dosazoval zejména Skandinávce, což se ale ke konci jeho vlády změnilo. Roku 1018 se stal králem dánským a o deset let později rovněž králem norským. Panovník tak velké říše musel chtě nechtě dělit svou pozornost mezi území, který mu patřila. Provedl proto další reorganizaci státní správy a Anglii rozdělil na čtyři části, kterým vládla hrabata (uvedená v závorkách) – Northumbrii (hrabě Siward), Východní Anglii (neznámý, snad nějaký Seveřan), Wessex (hrabě Godwin) a Mercii (hrabě Leofric).

Významným Knutovým rádcem v anglických záležitostech byl i arcibiskup yorský Wulfstan1. Pod jehož vlivem se král stále více ztotožňoval se svojí rolí anglického krále. Knut se rovněž zasadil o rozvoj obchodu a vyjednal anglickým obchodníkům mnoho důležitých výsad. První severský král Anglie zemřel 12. prosince 1035.

Dánská dynastie jím založená, ho však o mnoho nepřežila. Jeho první syn Harold zemřel roku 1040 a druhý Harthaknut o dvě léta později.

 

1 Wulfstan – významný rádce Athelreda a Knuta Velkého zejména v právních záležitostech, arcibiskup z Yorku. Je považován za jednoho ze dvou nejvýznamnějších autorů pozdně anglosaské doby. Zemřel v květnu 1023.