V hanzovních městech věnujících se aktivně obchodem zabývala až jednu čtvrtina městské populace. Jednalo se především o kupce, kramáře nebo lodní kapitány.

Postavení této skupiny bylo velice vratké, neboť obchod byl v té době celkem nebezpečná záležitost. Proto pokud se jednalo o dálkový obchod, jezdili vždy obchodníci ve skupinách, neboť tak byli lépe chráněni, a to jak na pevnině před lupiči, tak i na moři před piráty nebo kapéry.

Jelikož tehdejší lidé neuměli běžně číst a psát, tak je nejen na cestách doprovázeli kněží, kteří bez problému dokázali plně ovládat nejen dolnoněmčinu, ale i latinu, ve které se vedly účetní knihy.

Obchodníci sice cestovali ve skupinách, ale každý z nich jednal na svůj vlastní účet. Každý obchodník měl svou vlastní obchodní značku, která nahrazovala dnešní firmu. Tehdejší obchodník se rovněž musel vyznat v kvalitě zboží, neboť na trzích se často podvádělo, a to nejen co se kvality týče, ale i množství. V té době sice existovala měna, nazývaná marka, ale této měny existovalo více druhů, takže se obchodník musel dobře vyznat v platidlech.

Každý hanzovní obchodník měl svůj vlastní kupecký dům, většinou někde v okolí centra města. Tato budova sloužila nejen k bydlení, ale i ke skladování. Jelikož se často obchodovalo s velkým množstvím zboží, tak se často všechen materiál do domů nevešel, tak se budovaly sklady, většinou umísťované k přístavům, málokdy byly stavěny i ve středech měst.

Obchodníci se však nezabývali pouze obchodem, poskytovali často i úvěry a nakupovali renty. Tyto středověké hypotéky byly zajištěny nemovitostmi dlužníka. Ten platil poskytovateli pravidelnou částku. Bohatší z obchodníků se také stávali rejdary, lidmi kteří vlastnili nebo spoluvlastnili lodě.

Postupem času vznikly i spolky plavců. Byla to shromáždění obchodníků, která se zabývala plavbou do některých dalekých zemí, např. na Island. Tyto společnosti si stavěly domy plavců.

Každý obchodník se učil svému řemeslu od otce nebo tchána. Nejdříve se musel vyučit na tovaryše, kteří postupně obchod přebírali. Pokud bylo více bratrů, tak se stávalo, že se jeden ze synů ujal otcova obchodu a ostatní si vytvořili vlastní obchod.