Archiv pro štítek: Hanza

Založení Lűbecku

Snaha o dobytí slovanských zemí Němci začala už v 9. století. Již v roce 843 Ludvík Němec pořádal výpravy proti kmeni Obodritů. Jindřich I. se rovněž snažil dobýt na začátku 10. století země Slovanů, jenže se Slované proti jeho nájezdům spojili. Byli německou armádou poraženi a byli donuceni platit vazalské daně.

Panství nad Polabskými Slovany se udrželo přes 50 let do roku 983, kdy došlo k povstání všech Slovanů. Lutici a Obodrité se zcela osamostatnili, pod vládou německé říše zůstali pouze Lužičtí Srbové na jihu. Obodritům vládla křesťanská knížata, pak ale nastoupil Krut, který byl pohanského původu. Za jeho vlády vznikla nová přístaviště, z nichž nejvýznamnější byl Starigrad. Kníže Krut byl zavražděn, nový kníže Jindřich Slovany spojil v obrovskou říši s hlavním městem Vagria. Po Jindřichově smrti sílily nájezdy Sasů pod vedením Jindřicha Lva. V letech 1150 až 1350 bylo osídleno celé jižní a jihovýchodní Pobaltí západoněmeckými obchodníky, kteří se chtěli dostat do čela baltského obchodu.

Roku 1143 udělil Jindřich Lev holštýnskému vévodovi Adolfovi II. Vagrii, která dříve patřila Slovanům. Adolf II vystavěl nové město Lűbeck dále ve vnitrozemí. Město bylo dobře chráněno a nacházelo se 20 km od moře. Do tohoto města se stěhovali obchodníci z jeho obchodního střediska Bardowicku, protože v Lűbecku platili méně poplatků. Jindřich Lev byl proto znepokojen a požadoval, aby mu Adolf postoupil Lűbeck. Protože to Adolf odmítl, Jindřich zakázal v Lűbecku obchodovat.

Následně bylo město v roce 1157 vypáleno. Jelikož obchodníci ze spáleného tržiště požádali Jindřicha Lva, aby jim poskytl jiné tržiště, Adolf předal toto území a Lűbeck byl znovu založen. Lűbeck začal být překladištěm mezi Severním a Baltským mořem. Roku 1161 smíří Jindřich Lev konkurenty – německé obchodníky a obchodníky z Gotlandu – mírem, který umožňuje Gotlanďanům bezcelně obchodovat v saském vévodství, pokud totéž povolí německým obchodníkům na Gotlandu. Někteří němečtí obchodníci se usadili na Gotlandu. Tím se vytvořilo dvojměstí se dvěma městskými radami, které se však v budoucnu spojily.

Před založením Lűbecku

Již odedávna byl západ Pobaltí kolébkou mořeplavectví, jelikož zde bylo hodně ostrovů a byl zde dostatečný výskyt některých druhů ryb. Ve staré době již existovalo spojení mezi Švédskem a Pobaltím. Tamější národy vydlabávaly nebo vypalovaly své lodě z jednoho kmene. Tato plavidla však sloužila pro klidné vody.

Toto území také znali Římané, kteří podél pobřeží Severního moře rozváželi své rozličné řemeslné výrobky – např. skleněné a bronzové nádoby. V této době se stal ostrov Gotland obchodní křižovatkou.

Ve starší době železné se přes Balt stěhují germánské kmeny ze Skandinávie na jižní pobřeží Baltu. V té době se Germáni naučili od Keltů plachtit, a právě toho využívají k útokům na břehy Galie.

Obchodníky na Severním moři se na dlouhou dobu stali Frísové, kteří využili volného místa po Sasech, kteří se usídlili v Anglii. Frísové pro svůj obchod vytvořili nové typy lodí, a to hulky a kogy. Nejdůležitějším přístavem Frísů byl Dorestad v deltě dolního Rýna v dnešním Nizozemsku. Frísové své obchody směřovali do Francie, Anglie, Dánska, Švédska a do zemí Pobaltských Slovanů. Fríský obchod vyvrcholil mezi lety 750 – 850 n. l. Když ke konci devátého století fríský obchod zeslábl, tak se hlavními obchodníky v oblasti stali Vlámové.

Na hranici Dánska a francké říše byl založen přístav Haithabu, který se stal překladištěm mezi Baltským a Severním mořem. Zde se setkávali Frísové a obchodníci z ostrova Gotland. Haithabu byl největším přístavem Baltského moře do roku 1050, kdy byl vypálen Haraldem. Navždy zničeno bylo od roku 1066, kdy jej zničili Pobaltští Slované. Frísové obchodovali i ve Švédsku v tehdejším největším přístavu Birce.

Na území Skandinávie byli Vikingové. Tento národ proslul svými dalekými obchodními výpravami a pustošivými nájezdy do Evropy. Roku 911 Normané zabrali Rollem francouzské území zvané dodnes Normandie. Norové objevili a osídlili Faerské, Orknejské, Shetlandské ostrovy a Island. Dopluli až do Grónska, kde se na tři století usadili, a Severní Ameriky, kde však dlouho nevydrželi. Naopak Švédové se dostali až do vnitrozemí dnešního Ruska.

Na středním a dolním toku Labe se usídlili tzv. Polabští Slované, okolo pobřeží Baltského moře tzv. Pobaltští Slované, Germány nazýváni Vendové. Těchto Slovanů byly tři hlavní skupiny. První skupina byli Obodrité, kteří sídlili kolem dolního toku Labe na západ od dánských hranic. Druhou hlavní skupinou byli Luticové, kteří se usadili v prostoru mezi středním Labem a Odrou. Třetí skupina, nazývaná Pomořané, sídlila mezi dolní Odrou a Vislou.

Slované byli velice dobří plavci. Nejdůležitějšími přístavy byly v té době Štětín a Wolin, který byl však vypálen ve 12. století Dány a tak jeho úlohu převzal Štětín. Slovanský obchod se západem byl zprostředkováván pomocí cizích obchodníků pohybujících se na slovanském území, poněvadž Slované byli v té době spíše lepší bojovníci než obchodníci. Pomořané vedli vytrvalé války s Dány. V boji s nimi však podlehli, když Dánové dobyli pomořanské centrum Arkonu. Poslední pomořanský kníže Boguslav se roku 1186 vzdal dánskému králi Knutovi VI.

Hanza: Historický kontext

11. století bylo především obdobím stále většího vlivu církve, a to hlavně ve Španělsku, kde se bojovalo proti Arabům na jihu. Itálie byla celou dobu množství rozdrobených městských států. Byzantská říše byla nejen pohlcena bojem papeže a patriarchy, jenž vyvrcholil roku 1054 ve velké schizma, ale nově musela bojovat i proti nájezdům Turků, proto byl byzantský císař nucen požádat o pomoc ze západu. Následné křížové výpravy, které Turky neporazily, spíše drancovaly Byzanc.

Střední a západní Evropa byla ohrožena nájezdy severských Vikingů. Normané poté roku 1066 v čele s Vilémem Dobyvatelem dobyli Anglii. V 11. a 12 století vznikaly první obchodnické spolky, které se stali úspěšné, a proto se proti nim mnozí panovníci snažili bojovat. V okolí Baltského moře byly Slované postupně vytlačováni německým obyvatelstvem. Boj těchto kmenů skončil až ve 14. století, když po dlouhých bojích byli podmaněni i pohanští Prusové.

V letech 1347 – 52 zachvátila Evropu morová epidemie. Zdecimovala hlavně Norsko, kde zemřela až třetina obyvatel. To však paradoxně vyhovovalo obchodníkům, a proto císař Karel IV. se proto snažil jejich moc zmírnit. Ve 14. století začala válka mezi Anglií a Francií, později nazývaná stoletá. Bojem trpěla především Francie, neboť se válka odehrávala především na jejím území. Skončila až roku 1453 vítězstvím Francie.

V 15. a 16. století se v Evropě objevuje renesance, která s sebou přináší vynálezy, zámořské objevy a reformační myšlení. Církev se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory katolíků a protestantů, jejichž spory vyvrcholily v třicetiletou válku, která znamenala zničení Evropy.

Hanza: Úvod

Hanza je jedním témat, o kterých se příliš v Čechách nemluví, ale přesto její význam nelze jen tak pomíjet. Pokud se proto chcete dozvědět víc, ponořte se do následujících stránek nebo zjistěte ve Zdrojích, odkud můžete čerpat další podrobnosti.

Slovo hanza pochází ze starogermánského jazyka, a znamená cosi jako ozbrojenou skupinu lidí. Později se tímto termínem označovala seskupení, která míří k nějakému cíli. Od 11. století se tak nazývaly obchodnické skupiny. Vzniklo více druhů hanz, např. hanzy anglické, flanderské apod. V této sekci se zaobíráme hanzou severoněmeckou, která je svým rozsahem, významem i rozsahem (hanzovní města byla v dnešním Německu, Polsku, Nizozemí i Švédsku) předčila a dle zvyklostí je nazývána prostě Hanzou.

Jistě není bez zajímavosti, že Hanza vydržela od 13. do 17. století, formálně dokonce zanikla až roku 1937. Je to obdivuhodné o to více, že podobná sdružení zvláště ve středověku vydržela jen několik desetiletí.