Německá expanze

Od 12. století Němci začínají dobývat pohanský východ. Nejdříve byla obsazena oblast dnešního Lotyšska a Estonska, která byla tehdy nazývána Livonsko, podle kmene Livů, který zde žil. Jelikož němečtí osadníci přicházejí spolu s křesťanstvím, kanovník Meinhard nechal v Űxkűllu postavit první kostel. První osada byla založena na řece Západní Dvině. Místní kmen Livů Němce nenáviděl, a tak oblehl osadu s mnichy. Ty vysvobodil až Albert von Buxhőveden v roce 1200, který zároveň zajal i náčelníky Livů.

Roku 1201 byla založena Riga, která se rychle rozrůstala. Riga získala právo výsadního obchodování na řece, ale později museli rižští obchodníci cestovat do ruských měst, poněvadž právě ruská města získala právo výsadního trhu. Německých obchodníků bylo však v Rize velmi málo, proto když v roce 1218 hrozí útok ze strany Ruska, biskup Albert požádá o pomoc dánského krále Valdemara II., který zabránil útoku obsazením severního Estonska. Němci zakládali další přístavy jako např. Pärnu nebo Tartu. Na jižním pobřeží Baltu byly postaveny přístavy pro vývoz obilí.

Němečtí obchodníci pronikali nejen do jižního Pobaltí, ale i do Švédska. Jindřich Lev uzavřel se švédským králem Knutem Erikssonem smlouvu, která osvobozuje Švédy od poplatků v Lűbecku. Tím se otevřelo Švédsko německým obchodníkům. Hlavně díky Němcům se rozvinuly měděné doly ve Falunu. Obchodníci také zakládali nová města, roku 1251 založili dnešní hlavní švédské město Stockholm, které se spolu s dalšími švédskými městy brzy stane hanzovním městem.