Archiv pro štítek: 4. století př.n.l.

Hérostratos

Jméno Řeka Hérostrata vstoupilo do světových dějin a svůj odraz později našlo třeba až v tak zdánlivě vzdálené disciplíně, jakou je psychologie. Tento mladík se totiž roku 356 před naším letopočtem rozhodl, že se nesmazatelně zapíše do historie. A rozhodl se tak učinit prostřednictvím ničeho jiného, než jednoho ze Sedmi divů světa, Artemidina chrámu v Efezu.

A rozhodl se tak neučinit jinak, než tím, že chrám podpálil. Svatostánek, který vznikal na místě starší stavby po takřka 200 let a svou krásou udivoval mnohé své doby, tak činem jediného muže takřka v mžiku oka zanikl.

Touha nesmazatelně zapsat své jméno do dějin stála Hérostrata život, neboť byl za čin, ke kterému se hrdě přihlásil, odsouzen k trestu smrti. A aby nebyl účel jeho činu naplněn, bylo rovněž pod trestem smrti zakázáno jakkoli uvádět jeho jméno. Tak aby upadl do propadliště dějin. To se, jak už dnes víme, nepodařilo, neboť jeho čin zaznamenal řecký historik Theopompus, který byl Hérostratovým současníkem.

A co psychologie? V ní se stal pojem herostratismus označením chorobné touhy stát se slavným. A to často i za pomoci trestného činu, neboť ten svou povahou snadno vchází ve znalost.

 

Zdroje pro tento článek/prohloubení znalosti tématu (aktuální k 17.11.2012):
Wikipedia – anglická verze

Antigonos I. Monophthalmos

(382 př. n. l.-301 př .n .l.)

Antigonos byl jedním z nejúspěšnějších a nejzkušenějších diadochů, bývalých generálů a dědiců Alexandra Velikého, kteří se po jeho smrti utkali o obrovskou říši. A podařilo se mu ji několikrát téměř celou získat pod svou vládu.

Antigonos se narodil v Makedonii ve šlechtické rodině. O jeho mládí není prakticky nic známo a na scéně se významnějším způsobem objevuje až v době, kdy se Alexandr stává králem. Vzhledem k velkému věkovému rozdílu je spíše nepravděpodobné, že by byl před touto událostí některým z blízkých Alexandrových druhů, ale vyloučit to samozřejmě nelze. V roce 334 př.n.l. tedy Antigonos doprovázel makedonského krále při jeho tažení do Persie. Díky svým schopnostem si následujícího roku vysloužil hodnost satrapy ve Frýgii.

Zatímco Alexandr pokračoval ve svém velkém tažení, staral se Antigonos o území sobě přidělené s umem a zkušenostmi. Aby zpacifikoval tento region, musel hlavně zpočátku často bojovat a během války s perskými vzbouřenci přišel o jedno oko, čímž získal svou přezdívku Monophthalmos – Jednooký. Když ale Alexandr roku 323 př.n.l. zemřel, byla satrapie už prakticky pevně v jeho rukou.

Obrovská říše musela být rozdělena. Záštitu nad tímto úkolem převzal Perdikkás, regent nezletilého Alexandrova syna, který vládl i za Alexandrova nevlastního bratra Filipa III. Arrhedaeiosa. Antigonos k Frýgii získal ještě Panfýlii a Lykii. Plně si však uvědomoval vlastní reálnou moc a brzy se postavil proti Perdikkásovi, když odmítl vyslat pomoc jinému z Alexandrových dědiců, Eumenovi, jak mu bylo přikázáno.

Vědom si toho, že se nemůže přinejmenším titulárnímu regentovi celé Alexandrovy říše postavit, ustoupil do Řecka, kde si získal podporu místního vládce Antipatra. Zároveň se k němu připojil i Ptolemaios, kterému se právě podařilo získat do svého opatrování Alexandrovo tělo. Perdikkás se rozhodl jednat a vytáhl proti Egyptu, ale po několikanásobně neúspěšném pokusu o překročení Nilu byl zabit.

V následném dělení říše mezi spojenci získal Antigonus kontrolu nad armádou v Asii a v roce 320 př.n.l. zahájil úspěšná tažení proti nejvýznamnějším spojencům již mrtvého Perdikka. V roce 316 př.n.l. se mu dokonce podařilo dočasně vypudit Seleuka z Babylónu a získat tím politickou moc nad většinou asijské části bývalé Alexandrovy říše. Vzápětí si však zbylí diadochové uvědomili nebezpečí, které pro ně znamená, a spojili se v silnou koalici.

Zahájili tak válku, která se vlekla po mnoho dalších let se střídavými úspěchy na obou stranách. Roku 306 př.n.l. Antigonus se svým synem Demetriem převzali královský titul a stali se tak de facto následníky Alexandra. Jediným soupeřem, který nakonec dokázal Antigonovi úplně odolávat, byl Ptolemaios. Právě Egypt se stal odrazovým můstkem pro veškeré snahy vystupující proti Antigonovi a byl jediným z významných území, které ani roku 302 př.n.l., v okamžiku největšího rozmachu své moci, neovládl. V roce 301 př.n.l. pak během tragické prohry v bitvě u Ipsu Antigonos umírá (údajně to byla jediná bitva, kterou nevyhrál).

Spolu s ním zemřela i myšlenka na opětovné sjednocení Alexandrovi říše. Žádný z diadochů už neměl dost sil, aby se pokusil postavit ostatním, a celý státní útvar se prakticky definitivně rozpadl. Demetriovi, jeho dědici, se podařilo udržet prakticky jen Řecko, ve kterém pak po téměř století a půl vládla dynastie následovníků – Antigonovců.

 

Zdroje pro tento článek/prohloubení znalosti tématu (aktuální k 25.11.2008):
Wikipedia – anglická verze
Answers.com: Antigonos I
Virtual Religion: Antigonos I
Livius: Antigonus I