Edvard Vyznavač

Edvard byl posledním panovníkem z wessexské dynastie na anglickém trůně. Narodil se někdy v letech 1002 nebo 1003 jako syn Athelreda Nerozhodného. Své mládí strávil ve vyhnanství (částečně v Normandii). Na anglický trůn nastoupil díky podpoře mocného earla Godwina roku 1042 (korunován až 1043). S tímto velmožem ho nicméně nespojovaly přátelské vztahy, protože právě on zřejmě nechal roku 1036 zavraždit Edvardova bratra Alfreda. Přes veškerou nelibost mu však nezbylo než „věrného“ spojence a jeho rod odměnit.

Po svých předchůdcích zdědil silné království. Jeho moc však stále omezovala trojice silných hrabat ovládajících rozsáhlá území. Edvard si byl proto nucen udržovat jejich přízeň, ačkoli sám se začal spíše obklopovat Normany.

Zásadní rozkol mezi ním a Godwinem nastal roku 1051, ale krále podpořili earlové Leofric a Siward, takže Godwin byl nucen odejít do exilu. Z něj se o rok později s armádou vrátil a Edvard byl nucen odpustit mu. Jeho mocenský soupeř však brzy zemřel a jeho nejstarší syn Harold proti Edvardovi neprojevoval žádnou zášť.

Snad právě v době vyhnanství svého největšího domácího protivníka slíbil Edvard ve své slabé chvilce anglickou korunu Vilémovi z Normandie, ačkoli na to neměl žádného práva, protože krále volil witan.

Edvard dostal přízvisko Vyznavač. Zřejmě to nebyl opravdový svatý muž na trůně, nicméně se zasloužil o založení Westminsterského opatství, ze kterého se stalo jedno z nejdůležitějších církevních center Anglie. Nechal ho vybudovat v letech 1045-1050 nedaleko Londýna. Těsně před svou smrtí ještě stihl být svědkem při jeho vysvěcení 28. prosince 1065.

Edvard zemřel na počátku roku 1066 a odstartoval tak rok bojů o anglickou korunu. Nicméně to není vše k jeho osobě, neboť byl roku 1161 katolickou církví kanonizován a později se stal svatým patronem Anglie.