Počátky germánské nadvlády

Přes (možná legendární) vítězství Britonů u Mons Badonicus se původnímu obyvatelstvu nepodařilo zastavit další germánskou kolonizaci ostrova. Nikdy se totiž nedostalo do fáze, ve které by bylo schopno vytvořit jednotný stát, způsobilý k tomu, aby se postavil nové hrozbě. Společnost Britonů se navíc zřejmě rozpadala, římská kultura za těch několik století ještě plně nestačila zasáhnout keltské obyvatelstvo, které nikdy úplně nenavyklo římské životu. Důkazem toho je prudký úpadek městského života poté, co Británie přestala být pod římskou kontrolou, a naprostý zánik vil na venkově, které byly pro antickou říši naprosto typické. Uvažuje se, že Britoni postupně upadli zpět na úroveň svých barbarských předků – technologicky náhle nebyli nijak vyspělejší než noví přistěhovalci.

V pozdějších dobách už není o původním obyvatelstvu příliš zmíněk, jisté je, že se jeho část přeplavila zpět na pevninu do oblasti Bretaně a část byla zatlačena dále na západ do oblasti Walesu, kde se dokázala udržet. Těm, kterým se nepodařilo dostat pryč, zřejmě skončili jako otroci, čemuž napovídá i anglosaský výraz pro otroka Wealh („Velšan“ nebo-li Brit). Velká část Britonů velmi pravděpodobně zahynula při bojích či nájezdech, což se opírá o fakt, že v 11. století měla Anglie poloviční počet obyvatel než za římské nadvlády.

O tom, že v Anglii (hlavně její východní části) došlo prakticky k úplné destrukci kulturních a technologických hodnot vypovídá i to, že příchozí germánské kmeny velmi pravděpodobně nepřejaly skoro žádné technologie římské společnosti. Rovněž počet slov přejatých do anglosaského jazyka z latiny nedosahuje zdaleka ani dvou desítek. Noví osadníci si zároveň přinesli i vlastní náboženství – pohanství. Uctívali pozdně germánské bohy Tiwa, Wodena či Thóra, jejichž jména se, stejně jako mnoho dalších pohanských pojmů, odrazila v anglosaském jazyce, potažmo i angličtině (u těchto bohů konkrétně ve dnech týdnu: Tuesday – úterý, Wednesday – středa a Thursday – čtvrtek). Křesťanství se v určitě míře udrželo jen ve Walesu, kde žili původní Britoni. K jeho návratu na území nyní ovládnutými Germány začalo docházet až na sklonku 6. století díky misiím z Irska a Říma (Řehoř I. Veliký).